Říká se, že při nenadálém setkání je podstatné nevyvolat v hadovi dojem, že na něj útočíte. Tj. hlavně nedělat prudké pohyby. Takže asi strnout a pomaloučku couvat… Váš obdivuhodný klid je nejspíš ta nejlepší obrana.

Hm, to vždycky říkám dcerce na procházce lesem: když uvidíš větší zvíře a nechceš ho vyplašit, musíš hlavně strnout. Ale doufám, že si to jako Vy neodjede zkoušet do Afriky, protože Vaši odolnost tedy nemá. Nejradši bych se zeptal, kde se ve Vás ten klid bere, ale nechci se dostat do pozice onoho „trenéra“ z Čapkovy povídky, který hloupými otázkami odnaučil jednoho pána lítat 🙂

Na fotku se jeste nedostalo, vzdycky je nekdo zazene nebo ukamenuje. Je lepsi se na to divat, nez bezet kamsi pro fotak, takze z toho asi opravdu nic nebude.

A co se tyce druhu, tak nez jsem sem odjela, jsem se dozvedela, ze tu zije jeden z nejjedovatejsich hadu – nejaka zmije. Ma prej asi metr a je desne lina, takze v podstate nehrozi, ze ublizi. Pry se i stavalo, ze ji deti nasly, chytly za ocas a odtahly zivou do vesnice, kde ji pak vesnicane klepli pres hlavu. Myslim, ze ani tady se s nejakyma nazvama moc nezdrzujou. Proste „mbgo“, ci jak se to jejich slovo pise…

Preji pekny den

Zas tak často hady nepotkávám, tak to nemám jak vyzkoušet, pavouci jsou tu samí mrňousi, štíra jsem viděl jenom v zoo za sklem. Častějšího slepýše, asi že není had, jsem se taky nikdy nebál, toho jsem od mala hrozně rád hladil, slepýšek je na omak velice milý tvor.

Ale nechci Vám vsugerovat, ať se proboha bojíte. Strach zbytečně ochromuje, evolučně naprogramovaný útěk není vždy ideální řešení. Ani se radši neptám, co to je za druh hadů a neprosím o foto.

Jo, staříci z BBC nebo Animal Planet, co klidně chytnou i chřestýše… ty maj většinou v záloze u kameramana příslušné sérum k okamžitému použití.

Radši bych do těch nor lízt nezkoušel, i fotku si nechte ujít, to si radši déle povídejte při obědě 🙂

Nejvíc mě na tom baví, že vždycky, když nějakého potkám, tak se ho nebojim. Asi mě zkazili všechny ty detailní záběry z BBC, jak se ty staříci noří do nor po hlavě. Bojim se víc, když si o nich při jídle povídáme.

Jo sirotci… furt si řikám, že se od nich máme co učit…

Na druhou stranu je možné, že jsou hadi „hloupí“ z hlediska vyhodnocení nebezpečí pro ně samotné. Mají málo přirozených nepřátel… promyky, pták písař hadilov? Jejich ukrývání je tedy spíš jen lovecké.

Savčí dravci nebo ptáci se dávno mají před člověkem na pozoru, ale hadům ještě nedošlo, že když se položí na číhanou pod schody, podepsali si téměř jistý rozsudek smrti. Jsme v jejich evoluci pramalá epizoda a o učenlivosti hadů jsem moc neslyšel.

Pes by Vaše nebezpečí snížil, ale odnesl by to. Dobře, že jste pozorná.

Obrana sourozenců a rodinná soudržnost… Skvěle napsané – a máte pravdu, že pro sirotky jsou sourozenci velice důležití, to je skutečná rodina. Nejstarší sourozenec získá povahu „jakorodiče“.

No, abych tak úplně nemlžila… Gibson sám se podepisuje „Jipson“. Těžko ale vědět, kde je pravda.

Mimochodem, nedávno jsme s vychovateli řešili, že děti musí donést své rodné listy. Když jsem se ptala proč, vysvětlili mi, že nezřídka nové rodiny (stále ale příbuzní sirotků) začnou děti oslovovat jinými jmény. A tak mají děti jedno jméno ve škole, jedno mezi kamarády, jedno v sirotčinci, jiné doma… a které jim dali původně rodiče?

Hadi se tu jí. Ti větší jedinci. Prej jsou dobrý. Od jedné žákyně jsem slyšela, že u nich v rodině je nesmí jíst ženy – hady a různé ještěry. Když jsme se začali bavit o tom proč zrovna ženy, tak mi jeden z žáků řekl, že proto, že jsou moc chutní a aby víc zbylo na muže… Nevim, záleží na tom, co dovolí pán domu, tedy otec. Ale taky se chystám, že nějakého ochutnám…