Reklama
 
Blog | Terezie Böhmová

S rozpáranými šaty

Tak tentokrát bych snad radši psala o hadech, než o dětech.

Loni chodila do sirotčí třídy, kam chodí děti, které nikdy do školy nechodily. Musela by letos opakovat, tak přestala chodit. Na začátku roku jsem ji vídala v sirotčinci. Vídala… Když mi řekli, jak se jmenovala, její jméno jsem si vybavila, protože čtu každý den prezenci. Tvář ale ne… Tedy nejsem si jistá. Její popis seděl na jednu holku, která v sirotčinci byla asi tak do konce loňského roku. Prý měla něco s rukou… To by sedělo. Ta, co si pamatuju, byla navíc mírně retardovaná. Mohlo jí být tak jedenáct, když jsme si ale s dětmi hráli, pokaždé byla ve skupince s nejmladšími.

Bratři to na mě vybalili včera po večeři při kafi. Jen tak mimochodem. Nevím, proč mi to vychovatelé neřekli už v sirotčinci. Stalo se to už ve středu…

Bylo kolem poledne. Alice kamsi šla. Sledoval ji nějaký mladík. Dělník. Pronásledoval ji až za sirotčinec. Je tam opuštěná továrna na bavlnu, vysoká tráva okolo. Znásilnil ji. Měl prý s sebou i kudlu, naštěstí Alice byla rychlá tak ji nezranil. Nějaká holka ty dva viděla zacházet do buše, tak někoho zavolala. S rozpáranými šaty Alice doběhla do sirotčince, kde jí kuchařky pomohly. Teď mě napadá, jak jí mohly pomoci, když už…

Reklama

Mladík je teď na policejní stanici.

Přemýšlela jsem, jestli je dobré zveřejňovat jméno oběti. Radši jsem ho změnila. Nerada bych jí jakkoli ublížila. Ač tedy po pravdě pochybuji, že lze nějak ublížit znásilněnému sirotkovi.