Tak jsem si zajela na prázdniny do Kamerunu.
Po sedmi měsících ve Středoafrické republice (SAR) jsem konečně mohla srovnat s jinou africkou zemí. Vím, deset dní nic není, ale stejně jsem přišla na zajímavou věc. Ono to totiž jde.
Většina hlavních silnic v Kamerunu je asfaltová. Ty, co nejsou, brzy budou. V SAR jich taky pár máme. Pár… z nichž asi dvě jsou sjízdné. Ostatní jsou plné hlubokých děr, které nikdo neopravuje, ač se průjezd platí. Díry jsou pečlivě označené bílým čtvercem. Proč místo značek díru rovnou neopravili, mě už ale nějak nepřekvapuje.
Je tu elektřina! I v malých vesnicích, v chatrčích ze slaměnou střechou svítí žárovka. To je u nás nepředstavitelné. Například v Bozoum, kde žiji, běžela elektřina za těch sedm měsíců asi pět večerů. Elektřina…jen prostě nakopli generátor. Těch pět večerů, to byly svátky. Když jsme se jednou ráno stavili v jedné z chatrčí na kávičku, tak jsme se dozvěděli, že se v Kamerunu za elektřinu průměrně platí (3-4 pokojový domek) 2000 CFA za měsíc (cca 80 Kč).
Po rozhovoru s jednou italskou sestrou misionářkou, jsme také zjistili, že na místní autority je více méně spolehnutí. O tom možná ve srovnání se SAR škoda psát. Snad jen, že právě naše místní autority jsou ti první zloději a podvodníci. A to je vlastně důvod, proč my se tu nehneme z místa. Tedy jeden z důvodů. Například současný prezident se k moci dostal pučem asi před šesti lety. Téměř všichni starostové nesou jeho příjmení. Proč? Ehm… To, že někteří moc neovládají psaní, jde stranou. Čas od času si vymění vládu a zas se na chvíli nic neděje. Ve srovnání se zeměmi, kde zuří války, je možná stav, kdy politici nic nedělají, lepší. Už to ale trvá nějak příliš dlouho. Příští rok se chystají volby. Přesné datum zatím není jisté. V hlavním městě se prý už kupí rebelové. Říká se, že tenhle rok dobře neskončí… No, uvidíme.
Další věc jsou ceny. Pravda je, že SAR moc přírodního bohatství nemá, nemá ani přístup k moři. Průmysl neexistuje – až na pivovar v hlavní městě, a tak se musí vše dovážet. Cesty jsou, jaké jsou, mnoho kamionů nedojede, prostě se překlopí po cestě. Ceny jsou ale každopádně přemrštěné. Například pytel cementu stojí v Kamerunu 6000 CFA (240 Kč), v SAR až 12 000 CFA (480 Kč). Litr benzínu stojí v Kamerunu 530 CFA (cca 21 Kč), v SAR 750 CFA (cca 30 Kč). Do čích kapes jdou peníze z daní?
V SAR žijí necelé čtyři miliony obyvatel, v Kamerunu přes šestnáct. Největší město v SAR je Bangui, v kterém žije cca 750 000 obyvatel. Největší kamerunské je Yaoundé s milionem a půl. Mnoho měst, které jsme v Kamerunu navštívili, jsou s ním srovnatelné – s Bangui však nikoli. Nikdo nechce zázraky, ale vždyť v Bangui se začalo uklízet až letos! Na tržištích jsou metrové hromady odpadků. Města v Kamerunu jsou čistá.
S Angelou, jejím mužem Albertem, mým kamarádem Youssoufem a s mnoha lidmi, které jsme v Kamerunu potkali, jsme si na středoafričany pořádně zanadávali. Jak jsou líní, jaké jsou to hlavy dubové…
Když jsem po deseti dnech přejela hranice, mávla jsem na jednu ženu stojící před chatrčí. Na můj pozdrav odvětila zvednutím ruky a srdečným úsměvem. Srdečným. Jakoby říkala: „Vítej zpátky doma.“ Duboví, neduboví, já je má ráda.