Já bych to zřejmě komunikoval tak, že není především jemu osobně užitečné dělat to, co ubližuje.

zalezi na tom kdo ma zasluhy? zvolili si zastupny symbol – vas a to plne staci, kdyby jste to nebyla vy, bude to pravdepodobne misie. ted se nakou dobu za vas budou modlit, pak odjedete, pokud budou chtit necim pomoct (ani nevim zda se to tu nosi) pomuzou misii. stejne se po case stanete jen tou bilou italkou..

jak uz pise M.H., nam znamej svet je jinej. pomoc je vzdy po zasluze potrestana, vdecnost je prezitek. vse stoji na kolektivni odpovednosti (pokud se neco pokazi, muze za to celej kolektiv, pokud je neco dobre, zasluhy shrabne sef).
rekl bych uzijte si svych pet minut slavy, ale to by zavanelo cinizmem a ten si k lidem co delaji veci na ktere my nemame silu nedovolim.

bud jak bud, jiste je ze vysvetleni neprijmou – asi si to musite vzit spolu s usmevem a hromadu otazek, zpet do vlasti…

Já jsem asi už tak zkažený tím vším komerčním světem, že bych se podvědomě bál jiné věci – tj., že když to tam nahlásí jako „moji aktivitu“, tak mi za to, co nevidět přijde faktura za ubytování a péči o ty děti v tom velkém městě… Takže to je asi to, co by mi vadilo (pokud by to nebylo domluvené předem, že za každý dobrý skutek – následuje „trest“.)

Ale jo – viděno s čistou hlavou a pozitivně, jde o to žít co je a hledat způsob, aby věci šly a ne nešly.