Píšu už asi potřetí o tom, na co jsem si vzpomněla. Jako bych neuměla žít jinak než vzpomínkami. Více
Věděla jsem, že by se na něm jindy neprojel. Více
10. 10. 2008 V Bayanga byla řeka, kde projížděli kluci na pyrogách... když někdo vytáhl foťák, tak začli dělat fóry, jakože nefotit... na druhou stranu to docela chápu... jedou si normálně ulovit něco k večeři a nějací borci si je hned začnou fotit...
Už jsem chtěla napsat, že jsem klikař, protože se nikdy, díky mým známostem, nikomu na letišti v Bangui nepodařilo otevřít má zavazadla a prohrabat se v nich. Stačilo se držet těch správných lidí a ve vhodnou chvíli na ně hodit úsměv případně jim podat ruku. Ale... i na mne nakonec došlo. Více
Slíbila jsem jim hopíky, ale protože bylo dole moc dětí, domluvili jsme si sraz na další den ve tři odpoledne. Byly tři pryč a oni nikde. Trochu jsem se bála, že na to zapomněli. Ne, že bych se neuměla zabavit, ale tak ňák jsem se na Marlina a Hermana těšila. Dokonce mě konečně napadlo, komu dát jednu ze dvou panenek, které mám už od února zavřené ve skříni. Marlinově sestře. Jmenuje se Princia a vypadá jako princezna. Vážně. Nevím proč, ale mám pro ni nějakou slabost. Snad pro tu její roztomilou tichost nebo kvůli tomu, že má AIDS či že to je zkrátka Marlinova sestra. Více
Marquis na mě volal pod oknem už asi půl hodiny. Řekla jsem mu, ať pro mě přijde, až na hřišti někdo bude. Hrál se velký fotbalový turnaj na počest Svátku matek. Hrály matky. Více
Paterne měl něco s nohou. U nás v Bozoum ho nebyl nikdo schopen ošetřit. Tedy nejednalo se o ošetření, ale o vyčištění otevřené zlomeniny, která začala hnisat. No, nejsem doktor, tak to popisuju trochu neomaleně… Více
Stála na zahradě, hledala neshnilá manga. Když mě zahlédla, dala se do smíchu. Věděla, že vím, že přelezla plot. Ostatní čtyři sirotci stáli před branou. Šla jsem k nim. Byla jedna hodina odpoledne, začínala siesta. Více
Stalo se neštěstí… Více
Ignoroval mě, přitom se na mě lepil. Tvářil se, že tam nejsem, přitom mě tajně pozoroval. Sedal se si vedle mě, když ale v poledne přicházel do sirotčince, nikdy mě nepozdravil. Více
Tak tentokrát bych snad radši psala o hadech, než o dětech. Více
Přibližně takhle přicházím o veškeré iluze o hadech, kterými jsem se v životě chlácholila. Radši bych psala o dětech. Více
Ale byla jsem na ně hrdá. Na oba. Co mi taky jiného zbývalo… Více
Je toho hodně, je to pomíchané. A mám takový dojem, že už se to bude jenom komplikovat. Více
Tak to mě rozesmál. Řekl mi to asi týden po mém příjezdu, ještě nic jsem o nich nevěděla, ale už jen fakt, že vám tohle řekne voják, obyčejně po zuby ozbrojený, je úsměvný. Asi i teď bych se smála. Ale už se jich radši neptám. »»» Více
Nedávno, když jsem byla v Kamerunu, jsem si tak přemýšlela a napadlo mě, že až přijedu domů, že si uvařim estragonové kuře. Dostala jsem na něj hroznou chuť. A co jsem večer našla v jídelním lístku? Ať dělám, co dělám, nic moc mi tu nechybí. Více
Řekl, ať nemáváme stopařům. Prý nás pak kliďánko uhranou. Asi proto mám ty Afričany tak ráda. Nejsou to žádná béčka. »»» Více
Ex učitelka zeměpisu, ale pomáhala jsem i v místním sirotčinci, budoucí kavárnice.
terezie.bohmova (zavinac) siriri.org
| << < Červenec 2010 > >> | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 01 | 02 | 03 | 04 | |||
| 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 | 11 |
| 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
| 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
| 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | |